Andrea Sestini Hlaváčková

„Na něčem, co je jenom pozitivní, se nedá stavět. Pouze, když se člověk poučí z chyb a proher, může se zlepšovat,“ prohlásila Andrea Hlaváčková. Od roku 2017 nosí také jméno manžela Fabrizia Sestiniho, za tenisového manažera se provdala v Dýšině a mají spolu dvě dcery Isabellu a Beu. Ale povídání bude spíš o tenise.

Devětatřicetiletá rodačka z Plzně, která pochází ze známé pivovarnické rodiny, přiznala, že stříbro z olympiády v Londýně 2012 staví nad všechny grandslamové úspěchy, včetně vítězství v Paříži i na US Open, i nad triumf na Turnaji mistryň. „Vždycky to označuju za největší úspěch, průlom v kariéře,“ říkala navzdory tomu, že už předtím vyhrála po boku Lucie Hradecké čtyřhru na French Open a mezi tenisty mívají grandslamové turnaje často větší váhu než olympijské hry.

Andrea Sestini Hlaváčková měla odmalička ale priority stanovené jinak. „Olympiáda je nesmírně exponovaná událost. Sledují ji všichni sportovní fanoušci, nejen ti tenisoví,“ popisovala svoje nastavení, které stříbro z Londýna ještě umocnilo.

„Pocítila jsem to hned návratu domů s medailí na krku, najednou se člověk stal známou osobností. Přicházely pozvánky do různých pořadů. A to si troufnu říct, nebýt olympijské medaile, nedostala bych se do povědomí tolika obyčejných lidí,“ usmála se, i když sportovní celebritou se tehdy ještě nestala.

„Hry v Londýně byly úspěšné, přivezlo se i hodně zlatých medailí,“ připomněla Andrea Sestini Hlaváčková vítězství moderního pětibojaře Davida Svobody, bikera Jaroslava Kulhavého, kanoistky Mirky Knapkové a oštěpařky Barbory Špotákové. „Trávili jsme po návratu spolu všichni spoustu času, bylo to moc příjemné,“ zavzpomínala na tu dobu s tím, že i jejich stříbrná medaile byla výjimečná.

„Protože byla po dlouhé době tenisová,“ zmínila, že předtím naposledy přivezly cenné kovy z olympijských her v roce 1996 Jana Novotná a Helena Suková. „Tím pádem na nás byla upřená pozornost. Tenis je mediálně hodně sledovaný, má obrovskou fanouškovskou základnu. My obě s Luckou jsme si to hodně užívaly, že jsou lidi z toho nadšení,“ vyznala se i po letech.

Zmíněná popularita jí byla spíše příjemná. „Já ji beru se vším všudy, takže k tomu patří i pár negativních reakcí,“ pravila smířlivě. „Měly jsme štěstí, že jsme získávaly první úspěchy v době, kdy sociální sítě byly ještě v plenkách. My jsme si všechno užívaly spíš naživo. Myslím, že teď je to hodně složité,“ říkala Andrea Sestini Hlaváčková navzdory tomu, že ona sama má k sociálním sítím kladný vztah. Dodnes je na nich velmi aktivní, lidi tak nechá zčásti nahlédnout i do svého soukromí.

„V tomhle jsem měla jasno, že potřebuju jít s dobou, řešila jsem to s ostatními holkami, chtěla jsem být připravená,“ přiznala a doplnila, že hlavním spouštěčem byla právě stříbrná olympijská medaile z Londýna. „V té chvíli jsem začala řešit dvě věci. Jednak můj vlastní charitativní fond, kde jsem se pak po zbytek kariéry snažila sbírat peníze na dobrou věc. A tou druhou byla snaha budovat si značku, k tomu pomáhají sociální sítě. Věděla jsem, že jednoho dne chci být maminkou a chci mít další aktivity, k nimž by mohly pomoct právě silné sociální sítě. Zpočátku jsem dávala lidem podněty ze sportovní kariéry, postupem času se to přesunulo do úplně normálního života,“ vysvětlovala svoje pohnutky. Proto se i teď občas na jejím Facebooku či Instagramu objeví fotografie či komentáře ze zákulisí Turnaje mistryň nebo i třeba z dovolené na Floridě či jak s dcerami bruslí. Mimochodem ona sama až do 11 let kombinovala právě krasobruslení s tenisem. „Zatím se mně na sebe daří pozornost poutat spíš pozitivně, ne za cenu skandálů, ale to je i proto, že nemám žádné kostlivce ve skříni,“ usmála se.

Z kurtů rovnou za mikrofon

A přes sociální sítě se dostala i k žurnalistice, která se jí stala obživou po ukončení sportovní kariéry. A vrhla se do toho s maximálním úsilím, jak je jejím dobrým zvykem. Ještě jako aktivní tenistka zprostředkovávala pro časopis Tennis Arena rozhovory se světovými esy. „Zpovídala jsem Rafu (Rafael Nadal), Djokoviče nebo Wozniackou, moc jsem si to užívala,“ říkala s tím, že ji ale více lákala práce před kamerou. Její další cesta tak vedla k videoblogům pro O2.

„Sama jsem si hledala témata, stříhala videa. Bavilo mě to a získala jsem první zkušenosti, které prohlubuji dodnes, nejsem úplně stoprocentní,“ dodala Andrea Sestini Hlaváčková, přestože už má za sebou komentování pro rádia. Například pro BBC, v angličtině se hlásila také z tenisových turnajů na Eurosportu, v češtině zase komentovala Wimbledon 2019 pro Novu, na Primě dělala reportérku magazínu o sportu a celebritách.

„Ale nebavila mě moc ta bulvární témata,“ přiznala s tím, že teď je spokojená s prací pro Radiožurnál, kde má pořad Na síti, k tomu ještě komentuje pro televizní stanici Canal+. „To je cesta, kterou bych se dál chtěla ubírat,“ naznačila, že ji baví být na opačné straně, než zažívala při aktivní kariéře. Zůstala ve sportovním prostředí, navíc potkává známé tváře.

„Vždycky je přirozenější, když je hostem člověk, se kterým mám něco společného. Můj benefit je i to, že se dokážu vžít do jejich aktuální nálady, situace. Respondenti taky hrozně hezky reagují, když se proti nim objeví někdo jako já. Daleko víc se pak při rozhovoru otevřou,“ uznala, že má jako bývalá sportovkyně v tomhle směru oproti kolegům výhodu, ale i tahle práce přináší úskalí. „Musím jim vycházet vstříc, nadbíhat si je, trošičku upozadit svoje ego. Přece jen ty rozhovory nejsou o mně, ale o nich,“ usmála se Andrea Sestini Hlaváčková.

Když vyjede na některý z turnajů, na nichž v minulosti zazářila, nostalgie ji nepřepadá. „Vůbec ne, takhle to nemám. S tenisem jsem praštila a je konec. Ale jeden moment, kdy se mi zasteskne, by se našel. Když je tady hluboká zima, leden, a hrajou se turnaje v Austrálii a já vidím, jak tam svítí sluníčko. Ale je to spíš z toho vypadnout odsud než dobývat další tenisové mety. To už mám v sobě uzavřené,“ odpověděla jasně. Ale potvrdila, že by si známá místa jednou ráda objela v klidu.

„Třeba na to jednoho dne v průběhu pěti, deseti let dojde. Bylo by hrozně fajn objevit se tam, pozdravit se se všemi, s nimiž jsme se dlouho neviděli, zasmát se. A hlavně nebýt součást toho nekonečného cirkusu,“ říkala s úsměvem na rtu tenistka, která se kromě stříbra z olympijských her v Londýně pyšní titulem ve čtyřhře z French Open (2011) a US Open (2013). Finále si zahrála i na dalších dvou grandslamových turnajích a triumf má i z Turnaje mistryň v roce 2017. Přesto se najdou dvě mety, na které se Andree Sestini Hlaváčkové dosáhnout nepodařilo, i když v obou případech byla hodně blízko.

„První místo na světě ve čtyřhře,“ vypálila bez většího přemýšlení. V jednom momentě jí patřilo třetí místo, čtvrtá byla deblová parťačka Lucie Hradecká. Před nimi byl jen italský pár Erraniová – Vinciová. „Přitom to byly hráčky, které jsme měly šanci porážet, jenom to nedopadlo,“ posteskla si. A druhým nesplněným snem je vyhraný Wimbledon. „To je pro mě meta nejvyšší z nejvyšších, turnaje na trávě patřily k nejoblíbenějším,“ dodala s tím, že ve finále 2012 je zastavil, stejně jako pak na olympiádě, fenomén ženského tenisu té doby Serena a Venus Williamsovy.

„S těmi jsme toho moc udělat nemohly. Porazily jsme mnoho dalších, ale na ně jsme v jejich vrcholné kariéře neměly,“ pokrčila rameny s tím, že se jejich nejlepší období bohužel potkalo s parádní formou téměř nepřemožitelných amerických sester.

„Myslím, že Serenu a Venus těžko někdo překoná. Na ty já vzpomínám jako na největší osobnosti. Jsem ráda, že jsem měla štěstí hrát v jejich éře, i když mě to stálo spoustu lepších výsledků, protože jsme s nimi často prohrávaly. V deblu byla skoro nulová šance je porazit,“ popisovala s tím, že to sice bylo na jednu stranu ubíjející, ale zároveň to byla i motivace.

„Hnalo nás to dopředu a nakonec jsme je s Luckou v posledním vzájemném zápase porazily,“ připomněla semifinále US Open 2013. „To byl nejlepší zápas naší kariéry, ony také pořád byly v nejlepší éře…“

Osudová parťačka Lucie Hradecká

I když v kariéře vystřídala Andrea Hlaváčková řadu parťaček, počínaje starší sestrou Janou, ale k tomu se vrátíme později, největší úspěchy sbírala po boku Lucie Hradecké. „Byla to nejlepší spoluhráčka, máme nejlepší výsledky. Už to, že jsme spolu vydržely šest sezon, je obrovská síla,“ smekla před dlouhodobou spoluprací.

Ale herně se cítila dobře i po boku jiných tenistek. „Třeba s Číňankou Šuaj Pcheng, s Timeou Babosovou – a nejen herně, ale i lidsky se mi dařilo s Barborou Strýcovou. Ale nikdy to nebyla tak dlouhá spolupráce jako s Luckou,“ vyzdvihla, i když přiznala, že ne vždycky bylo všechno skvělé. „Byla tam i spousta proher a bolavých momentů, které náš vztah poznamenaly.“ Však se také nejlepší český pár tehdejší doby na nějaký čas rozpadl, aby se dal dohromady znovu před olympiádou v Rio de Janeiru.

Celkově se dá jejich spolupráce hodnotit rozhodně jako úspěšná. Čím si Andrea Sestini Hlaváčková vysvětluje, že jim to s Lucií Hradeckou na kurtu až tak sedlo?

„Daly jsme se dohromady ve správný moment, kdy jsme byly obě na vzestupu osobní kariéry a byly jsme ochotné dát deblu maximum. Obětovaly jsme tomu i singlovou kariéru, v tom jsme byly úplně stejně nastavené. I když jsme každá hrála jiný tenis, byl agresivní. To určitě taky přispělo k chemii na kurtu a pak bych vyzdvihla trenéry, kteří nás propojovali. Lucka spolupracovala s Jirkou Fenclem a to byl úžasný člověk, který nás tmelil dohromady,“ říkala tenistka, která je s přívlastkem deblová specialistka srozuměná. „Rozhodně. Debl mi přinesl ty nejlepší výsledky kariéry a také velkou část financí, které jsem si odnesla z tenisu,“ usmála se.

Potvrzuje však, že k tomu, aby člověk dosáhl velkých úspěchů, musí v kariéře překonat i nezdary a horší období. „Samozřejmě. Na něčem, co je jenom pozitivní, se nedá stavět. Jenom, když se člověk poučí z chyb a proher, může se zlepšovat.“ A jako vzorový uvádí svůj vlastní příklad, protože jako talentované juniorce jí trvalo poměrně dlouho, než se dokázala prosadit v ženském tenise. „Bylo mi 24 let, byla jsem kolem 250. místa na světě a uvažovala jsem o konci,“ vzpomněla si na nejtěžší chvíle kariéry.

Jenže pak se objevil, v té době ne příliš známý, trenér Václav Zdražila. „Zčista jasna mi jednoho dne zavolal, že si mě chce vzít pod svá křídla a že mne chce vést vlastně úplně jiným směrem. A tak jsme začali a já jsem byla do roka ve stovce,“ popsala zlom svojí kariéry, i když úspěchy se dostavily už předtím v juniorském věku.

První velké vítězství si nevybaví, ale obrovskou inspirací bylo, když se dostala na juniorky grandslamových turnajů. „To mi do té doby přišlo jako sci-fi. A najednou jste součástí takhle velkého turnaje. Vidíte kolem sebe projít Agassiho, to jsou nezapomenutelné momenty a žene vás to do práce, abyste to mohli zažívat znova a znova,“ popisovala.

Agassiho možná zmínila náhodou, ale jeho pozdější manželka Steffi Grafová byla prvním idolem Andrey Sestini Hlaváčkové. „Na té jsem vyrostla,“ zasnila se. „Když jsme jako malé holky hrály o zeď, představovala jsem si, že jsem Steffi,“ usmála se. Když už hrála profesionální turnaje, vzhlížela ke Kim Clijstersové.

„Měla jsem ji hrozně ráda i z osobního hlediska, protože jsem poznala její mladší sestru, se kterou jsem hrála. Byla to moc sympatická rodina a líbil se mi i Kimin tenis, její chování. Byla to taková moje modla. A dokonce jsem proti ní nastoupila v singlu na centrkurtu ve Wimbledonu. I když jsem prohrála, byl to jeden z nejkrásnějších tenisových zážitků,“ zavzpomínala na rok 2012, který byl pro ni na londýnské trávě plný neskutečných zážitků.

Ačkoliv už v té době byla zvyklá hrát na největších tenisových turnajích, účast na olympiádě pro ni byla něčím výjimečným. „Samotná olympijská vesnice, to bylo něco magického,“ zasnila se ještě po letech. „Prožít tam dva týdny v odlehčeném tempu mezi ostatními sportovci bylo něco neskutečného. Prožívaly jsme to s Luckou se vším všudy – společná jídelna, Český dům, vyměňování odznáčků…“ vyprávěla nadšeně.

Den před finále čtyřhry měly volno, tak vyrazily na finálovou jízdu vodního slalomáře Vavřince Hradilka. „Dokonce jsme se dostaly na akreditace ke kanálu, běžely jsme s ním podél trati při závodě a to bylo neuvěřitelné. Plácaly jsme si tam s ním u vody. Vůbec nechápu, jak nás tam mohl někdo pustit,“ doplnila s tím, že přátelství s Vavřincem Hradilkem ji pojí dodnes.

Hry v Londýně jí připomíná olympijská medaile, která je vystavená na polici společně s dalšími trofejemi. „Vždycky, když jsem pozvaná na nějaký dětský kemp nebo besedu, tak si ji s sebou vezmu,“ usmála se s tím, že návštěvy tahle výstavka kolikrát i překvapí. „Spousta lidí už mě zná jako úplně někoho jiného a teprve, když přijdou k nám domů, dojde jim, že jsem bývala tenistka,“ usmála se.

Sňatek z rozumu medaili nepřinesl

Ale i úspěšný český pár Hlaváčková – Hradecká se rozpadl, aby se dal znovu dohromady před olympiádou v Rio de Janeiru 2016. A tam přišel další krizový okamžik, který i s odstupem času označuje Andrea Sestini Hlaváčková za nejtěžší moment kariéry. „Ale na druhou stranu mi tahle olympiáda, i přes to všechno, co se stalo, strašně moc dala. Na rozdíl od Londýna, kam jsme se dostaly takřka nevědomky, bylo Rio dlouho očekávaný a perně vybojovaný turnaj. Svaz nás úplně nechtěl podpořit, abychom tam jely. Účast jsme si musely vybojovat přímým postupem díky pozici v top ten,“ popisovala Andrea Sestini Hlaváčková zákulisní boje.

Také ve vztahu s parťačkou Lucií Hradeckou už byly trhliny. „Bylo to spíš na profesionální úrovni, nebylo to tak přátelské a osobní. Moc jsem si olympiádu neužila, spíš jsme tam každá byla za sebe. A podle toho to tak i dopadlo. Bylo to jak naschvál,“ trpce se pousmála při vzpomínkách a bylo patrné, že na duši to šrám zanechalo. Přitom bylo blizoučko k dalšímu úspěchu…

V semifinále byly i přes určitý nesoulad v páru české tenistky jediný míček od postupu do dalšího finále, když Andrea Sestini Hlaváčková schytala míčkem od Martiny Hingisové nepříjemný úder do oka. Zápas sice dohrála, stejně jako následný souboj o bronz z dalším českým párem Barbora Strýcová – Lucie Šafářová, jenže její výkon to poznamenalo. Místo medaile se vracela domů s monoklem, ale nezlomilo ji to, naopak spíš zdravě nakoplo.

„Kdyby mě tenkrát netrefil míček do oka, tak bych možná už v tom roce skončila kariéru, protože bych třeba měla pocit, že už to stačilo. Takhle jsem měla ještě chuť dál pokračovat, třeba i s někým jiným než s Luckou,“ nechala nás nahlédnout do svých myšlenek.

Rozhodla se, že už vůbec nebude hrát dvouhru a soustředí se v deblu na největší turnaje. „No a nakonec z toho byly ještě dvě krásné sezony,“ nelitovala svého rozhodnutí.

Rok 2017 začala po boku Číňanky Šuaj Pcheng a s maďarskou tenistkou Timeou Babosovou se pak dočkaly triumfu na Turnaji mistryň. Poslední titul na okruhu WTA získala v říjnu 2018 tak trochu symbolicky v Pekingu s další plzeňskou rodačkou Barborou Strýcovou.

Pak přišlo narození první dcery a vrátila se jen na rozlučku s fanoušky. „Takhle jsem to měla jasně dané od začátku, že jakmile přijdou děti, budou mojí prioritou,“ vyznala se. „Každé mámě změní život úplně dramaticky. Všechno už je potom jen o nich, aby byly šťastné.“

Starší sestra Jana byla inspirací

Ačkoliv Andrea se stala nakonec na tenisových kurtech slavnější ze sester, přiznala, že starší Jana pro ni vždycky byla obrovskou inspirací. „I když jsem byla talentovaná juniorka, dospělácké úspěchy na sebe nechaly docela dost čekat,“ uznala. A právě v té chvíli vstoupila na scénu Jana. „Ségra je o pět let starší a v té době ještě pořád hrála tenis, tak trochu mě provedla přechodem z juniorek do žen. Na jejím příkladu jsem viděla, že nic není zadarmo. Měla jsem ji jako vzor,“ popisovala navzdory tomu, že Jana Hlaváčková se pohybovala maximálně kolem 200. místa světového žebříčku. Mladší sestře pomohla ve složitém období nejen psychicky. Společně dokonce vyhrála v roce 2004 dva turnaje v deblu.

„I pro mě byla zpočátku dvoustovka magická hranice,“ přiznala mladší ze sester. „O profesionální kariéře můžu mluvit až někdy od 25 let, kdy jsem to prolomila,“ přidala tenistka, která byla ve dvouhře nejvýš na 58. místě na světě v září 2012, zato v deblu atakovala příčky nejvyšší. To, že se nikdy nestala světovou jedničkou, zůstalo jedním z nesplněných snů. Ale i tak má za sebou skvostnou kariéru. „V singlu je skvělé být do stovky na světě, v deblu do padesátky, ale ideálně mezi prvními dvaceti,“ odpověděla, když měla říct, v jakém okamžiku se tenis začíná hráčkám vyplácet.

Sama si nakonec ve čtyřhře zahrála pětkrát na Turnaji mistryň, kromě už zmíněných výčtů úspěchů v ženské čtyřhře má také grandslamový titul v mixu z US Open 2013, kdy byl jejím parťákem Max Mirnyj z Běloruska. Dvakrát byla také členkou vítězného českého týmu ve Fed Cupu.

V tenisovém kolotoči se pohybovala dost dlouho, aby si troufla odhadnout, jestli v takové konkurenci může vzniknout opravdové přátelství. „Je to trošku toxické prostředí, rivalita je obrovská, ale k tomu sportu to patří. Spoustě holek jde o jeden cíl, soupeří o stejnou trofej, o stejný šek. A my to neumíme řešit jednoduše jako chlapi. Vztahy byly prazvláštní, ale já žádnou špatnou zkušenost nemám, vždycky se to odehrálo v mezích normy,“ nevybavila si žádnou ostrou kontroverzi.

České tenistky byly navíc v tomhle ohledu podle ní trochu výjimkou. I proto dosáhla její generace na řadu vítězství v nejslavnější týmové tenisové soutěži Fed Cupu. „Minimálně v tom týdnu, kdy se hrál Fed Cup, jsme byly kamarádky,“ říkala s úsměvem na rtu. „Ale s některými jsem se ráda vídala i mimo kurt, třeba s Luckou Šafářovou, Lucii Hradeckou, Bárou Strýcovou, Klárou Koukalovou nebo Kristýnou Plíškovou. Nyní nás také spojuje role komentátorek na Canal Plus Sport,“ vyznala se.

S manželem zvolili život v Česku

Tenis ji neopustil ani po skončení aktivní kariéry. A nejen proto, že se manžel Fabrizio Sestini podílí na organizaci turnajů okruhu WTA. Ostatně tak se také kdysi v Austrálii seznámili a byla to láska na první pohled. Brali se v roce 2017 po šestileté známosti, takže jsou spolu poměrně dlouho.

„Jsem mu vděčná, že si dokázal najít radost v žití v Česku. Spousta věcí je kvůli tomu víc na mně, ale jsem ráda, že můžu být blízko ke svojí rodině. Je to občas bláznivé, ale zatím pořád úžasné. A není to jen z pozice toho, že je Ital, ale především proto, že vychováváme dvě malé děti,“ říkala s tím, že o trvalém žití v Itálii ani neuvažovali.

„Byla ve hře Amerika nebo něco jiného v Evropě. Ale třeba i v době covidu jsme zjistili, že v Česku se skvěle žije,“ doplnila Andrea Sestini Hlaváčková s tím, že doma se mluví anglicky nebo česky. „A dokážeme být hodně hlasití, všichni čtyři,“ usmála se. „Obě holky vedeme ke sportu, ale zatím nic závodního,“ doplnila s tím, že ona sama to měla podobně, přestože její tatínek býval ligovým hráčem a dodnes je vlivným tenisovým funkcionářem. „Taťka byl kliďas, nechal to na nás. To spíš mamka mě pošťuchovala dopředu,“ popisovala.

A jak ji ovlivnilo, že pochází ze známé pivovarnické rodiny?

„Hodně,“ usmála se. „Když jsem žila v Plzni, tak jsem do pivovaru často chodila. Měla jsem to prostředí ráda, vůni kvasu, někdo by možná řekl smrad. Velkou vstupní bránu a všechny lidi tam… Všechny moje středoškolské práce byly na téma dědečka Ivo Hlaváčka a pivovaru. O mně se pak psalo jako o dceři sládka, zahraniční novináři se na to v rozhovorech ptali, byli z toho úplně uhranutí,“ říkala s tím, že ona se ráda hlásila k rodinné tradici. Ale sama alkoholu příliš neholduje. „Ke správnému jídlu si ale pivo dám.“

Teď žije v Praze, ale do Plzně jezdí nejen na lékařské prohlídky. „V létě vždycky na dětský kemp,“ prozradila bývalá tenistka, kdy se objeví na kurtech mateřské TK Slavie. Před dvěma lety zvýšila svoji popularitu účastí v taneční soutěži StarDance.

„To byla vysněná nabídka,“ rozzářila se při vzpomínce. „Navíc přišla v ideálním čase. Věděla jsem o tom rok a půl dopředu, takže jsem se mohla připravit. A hrozně jsem si to užila, byla to jedna z nejhezčích věcí, co mě kdy potkala,“ doplnila navzdory tomu, že tréninky byly náročné a úplně jiné než ty tenisové.

„Ale bylo to i tak skvělé. Malá na mě dodneška vzpomíná spíš jako na tanečnici než jako na tenistku,“ usmála se Andrea Sestini Hlaváčková s tím, že i na kurtech se občas ještě objeví. „Dávám tenisové lekce, jako zážitkový program. Prostřídá se tam sorta zajímavých lidí různého věku ze všech koutů republiky. Hrála jsem třeba s 98letým pánem i čtyřletou holčičkou,“ popisovala. Udržuje se i jinak v kondici, zajde do fitka nebo na cvičení. Golfu jako její otec či strýc Ivan zatím příliš nepropadla.